Mohly by satelity pomáhat se sledováním a mapováním plastů, které zamořují naše oceány? Výzkumné týmy z celé Evropy se vrátily do nizozemského testovacího centra na umělé mořské vlnobití, aby si vyzkoušely detekci plovoucího plastu a jeho vlastnosti. Za pomoci sady mikrovlnných a optických přístrojů výzkumníci posuzují, zda by monitorování plastů z oběžné dráhy mohlo být do budoucna užitečné.

„Můžeme říct, že některé z našich přístrojů zaznamenávají vyšší signál, když je plast v oceánu přítomný, oproti tomu, když tam není,“ vysvětluje Peter de Maagt, anténní technik, který na tuto akci dohlíží.

„Tento výsledek je důkazem, že náš přístup rozhodně stojí za další zkoumání. To je daleko lepší výsledek, než v jaký jsem doufal, když jsme minulý rok s testováním začali. Ale křivka našeho učení v této oblasti stoupala strmě nahoru. Zároveň ale nemůžeme s jistotou říci, zda plasty detekujeme přímo, nebo vyšší signál zachytáváme díky nějakému souvisejícímu faktoru, jako jsou prohlubně na povrchu vody, které způsobuje plovoucí plast nebo malé vlny. Nyní je potřeba navázat na testování ve skutečném mořském prostředí za pomoci letadel nebo dronů. Pokud to půjde dobře, tak eventuálně přijde na řadu experimentální vesmírná mise.“

Podle nejlepší odhadu se ročně v průměru 10 milionů tun plastů dostane do oceánu – to je jako kdyby se každou minutu do oceánu vyklopil obsah jednoho nákladního auta – ale vědci vědí, co se s odpadem stane, jen zhruba u 1 % tohoto objemu. V budoucnu satelitní monitorování tohoto objemu může odhalit, kam plovoucí plasty směřují. Pokud se tedy ukáže, že monitorování v praxi funguje.

Satelitní detekce plastů v moři

Experiment probíhal v nizozemském výzkumném institutu Deltares, které stojí ve městě Delft. Uvnitř něj je obří Atlantic Basin Facility, což je unikátní zařízení – se 75 metry na délku a 9 metry na šířku dosahuje velikosti poloviny olympijského bazénu. Zařízení používá generátory vlnobití, aby vytvářely realistické vlny jako v hlubokém oceánu.

„Používáme Atlantic Basin Facility, abychom simulovali prostředí hlubokého oceánu, jak realisticky je to jen pro tyhle experimenty možné,“ vysvětluje expert na průtok vody Anton de Fockert. „Normálně testovací zařízení používáme k vyřešení problémů s hydraulikou, na které nestačí počítačové modely. To zahrnuje například testování dna větrných elektráren na moři, konvertory přílivové energie a vodohospodářské stavby. Podle mě je současný experiment unikátní, protože zahrnuje řadu odlišných odvětví s potřebou různých odborných znalostí – od mořských vln přes mikrovlny, optiku, až po plastový odpad. A také znalost vesmíru. Experiment navazuje na předchozí testovací akci, která běžela v loňském roce. Akorát letos používáme menší objem plastů, abychom mohli kvantifikovat práh detekce a vyzkoušeli nějaké nové monitorovací přístupy.“

Atlantic Basin Facility v nizozemském Deltares

Týmy z portugalského Institute for Telecommunications a skotské University of Stirling využívají radarový dálkový průzkum. Smíšená skupina výzkumníků z univerzit v nizozemském Leidenu, německém Oldenburgu a nizozemské University of Twente nasadila optické přístroje.

Ve stejném čase provádí smíšený tým z kanadské University of Alberta a nizozemské University Delft základní fyzikální analýzy, včetně pokusu lépe kvantifikovat účinek plastových odpadků v moři na tlumení vln, který by mohl být v budoucnu využit k odhadu koncentrace plastů.

Tento projekt patří pod větší projekt s názvem Open Space Innovation Platform (OSIP), který podporuje ESA v rámci programu Discovery and Preparation.

Článek vznikl jako překlad z původního článku na webu ESA.

Zdroj článku i obrázků: ESA tests marine plastic detection in ocean wave facility